Poustevna sv. Františka

Nejstarší z hradišťských pousteven byla eremitáž sv. Františka (Franciscus de Assisi,  † 1226, svátek 4. října), postavená u kapličky v roce 1701 při cestě z Kuksu do Stanovic (Stangendorf) na levém (!) břehu Labe, vymalovaná a obývaná poustevníkem Kristiánem Koschnerem; dále proti proudu řeky na pravém břehu  je v pískovcovém balvanu dochovaný reliéf Stigmatizace sv. Františka Serafínského z Braunovy dílny,  který byl dlouho považován za důkaz lokalizace poustevny. Na cestě k této poustevně byl také postaven menší letohrádek, dnes zcela zaniklý. Podle Wernerovy veduty Guckgucksbad mit der Gegend (kol. 1730) je však poustevna sv. Františka překvapivě situovaná pod poustevnu sv. Antonína, k zaniklé kapli Nalezení sv. Kříže - na louku dnešní  Křížové cesty člověka 21. století od 14 sochařů pod vedením Vl. Preclíka).

Sv. František Serafinský, narozený v Assisi, měl v průběhu vojenského tažení a nemoci sny a vidění, v nichž ho Bůh pověřil službou Ježíši a životem v chudobě. "Zasnoubil se s Chudobou" (Dante). Rozdal svůj majetek, kázal lesní zvěři, na jeho těle se objevily rány, jaké utrpěl Ježíš při ukřižování, a se svými žáky založil žebravý řád františkánů (Menších bratří) s misijním posláním. V poustevně Fonte Colombo u Rieti  sepsal řádovou řeholi (sliby chudoby, poslušnosti a čistoty). První zinscenoval na Vánoce 1223 scénu narození Páně ve chlévě s živými zvířaty. Učil také o  lidské pomíjivosti: "Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestřičku – smrt těla, před níž žádný živý člověk kam utéci nemá" (Píseň tvorstva). Je patronem zvěře a přírody.

DVOŘAN: Jsem oblečený v purpuru, zdobí mě zlaté třásně.

POUSTEVNÍK: Červi Ti přesto vyžerou Tvůj tlustý břich i dásně.

DVOŘAN: Rád spočinul bych v poklidu, v lůžku z labutích peří.

POUSTEVNÍK: Jen jestli Tvoje svědomí, viselec nepřeměří.