Poustevna sv. Jiljí
Šporkova budovatelská činnost v Kuksu se cílevědomě zaměřovala i na poustevny s kapličkami a s eremity v komponované barokní krajině jeho hradišťského panství. Stávaly zpravidla u studánek a pramenů a kromě kaple a prostého obydlí (cely) tu byla i nezbytná květinová a zeleninová zahrádka. Poustevna sv. Jiljí (Aegidius, † 710, svátek 1. září) na severozápadním návrší Kuksu uvnitř obory s nápisy, básněmi a písněmi typu „Pravda je zabita, Spravedlnost trpí, Zbožnost je upálena, Bezbožnost ovládá zemi“ stála u pramene vody, který byl sveden před Hostinec U Zlatého slunce. Byla dokončena v roce 1725. Schránka na paskvily, útok na katolickou víru i správu světa mocně urazila inkviziční komisi. Dochovaná báseň-píseň ze zdi eremitáže od G. B. Hanckeho Poustevník a dvořan přirovnávala dokonce dnešního (1729) křesťana k pohanovi. Poustevník pečoval o blízký Ráj, patrně reliéfní scénu s Adamem a Evou, kde voda stříkala nejen z hadí hlavy ale i ze zadku krávy...
Sv. Jiljí žil v jeskyni v jižní Francii a živil se mlékem ochočené laně. Na místě, kde byl nešťastnou náhodou postřelen vizigótským králem, založili pod jeho opatským vedením benediktinský klášter. Je ochráncem lesů, kojících matek, tělesně postižených, žebráků a kovářů.
DVOŘAN: Což bohatství není ten cíl, k němuž se lidé pídí?
POUSTEVNÍK: Moudrý se málem potěší a klidný život sklidí.
DVOŘAN: Mám zámky, lány, peníze, mě zdobí drahokamy;
POUSTEVNÍK: Když smrtí přijde hodina, tak zůstanou bez Tebe samy.
Zobrazit místo POUSTEVNY ŠPORKOVA PANSTVÍ na větší mapě