ŽIVOT V OSAMĚNÍ
De Vita Solitaria
Putování po stopách pousteven a poustevníků na Sporckově Hradišťském panství
„Kdyby dnes Eliáš sestoupil z nebe, našel by ve městech lidi v drahocených šatech, se třemi i více nachystanými pokrmy, oplzlosti a nemravnost - jistě by se rychle uchýlil do samoty. Kdyby ale sestoupil sv. Jan Křtitel a viděl ten nadbytek a zkaženost, řekl by: ´To není správné, že si říkáte křesťané a nežijete křesťansky´.“ (De Vita Solitaria, Schweidnitz, J. Ch. Müller 1726)
Život v osamění a askezi pokládal hrabě Franz Anton von Sporck (1662 - 1738) za příležitost k hluboké meditaci, ideální cestu k Bohu, znak křesťanské věrohodnosti i přípravu na smrt. V Čechách 18. století bylo několik set "osazených" pousteven - eremitáží. Už na svém panství v Lysé (nad Labem) obnovil klášter bosých Augustiniánů. V okolních lesích vystavěl kaple s "celami" pro poustevníky – sv. Františka Serafínského (1692) v Boru, sv. Václava (1696) na hranici s brandýským panstvím na cestě do Prahy a sv. Jeronýma na Čihadlech, v areálu Bon Repos s luxusní čtyřpokojovou poustevnou pod navršenou pyramidou (1717). V roce 1697 vystavěl na hoře Vysoká u Kutné Hory nádhernou kapli (Belvedere) k poctě Jana Křtitele s obydlím pro tři poustevníky (z nichž jeden měl být kněz) z peněz, které vyhrál v kartách na saském kurfiřtovi v Karlových Varech. Podle Sporckových statut museli jeho poustevníci zůstat ve službě tři roky, uklízet obydlí, plnit kostelnické povinnosti a zahradničit. Na hradišťském panství v okolí Kuksu dotvářela obraz barokní zbožnosti hned šestice eremitáží: sv. Jiljí, sv. Františka, sv. Antonína, sv. Pavla, sv. Bruna a sv. Huberta
Zobrazit místo POUSTEVNY ŠPORKOVA PANSTVÍ na větší mapě
